Bengaluru, India

Indie: 12. a 13. den

12. a 13. den: Takže dámy a pánové, až dorazím, dostanete políček za hrubé chování a potom jednu přes držku za nemístné poznámky k minulému, sice ne zrovna výřečnému, avšak věcnému, cestopisu. Zlobu poznáte po prvních ochutnávkách mých darů z Indie. Včera a dneska v práci zjišťujeme, že plníme plán na 120 %, což je prima, bude víc času na opalování a bazén.

Po pár dnech pauzy od slunce jsem si včera zase kousek přivstal, už v 9:20, a svištěl rychle na střechu vstřebat indickou kulturu, pokecat s Malaiem, což je něco jako náš plavčík, pochytat sluneční paprsky a zviditelnit linii mezi místem, kde mi končí plavky a začíná opálené tělo. Malai je stále náš kámoš, chystá nám osušku na léhátko. Taky nám nosí chlazenou vodu z blízké mrazničky. Je prima. Sice má jen 10 tříd základky, ale umí plynule anglicky, což jak známo u nás v týmu zvládne jen David z Anglie. Malai pečuje o celou střechu včetně bazénu a posilovny. Nazývat jej plavčíkem však není radno, protože neumí plavat. Každopádně kdyby se někdo topil, určitě by nabídl ruku, případně do bazénu hodil na pomoc dřevěné lehátko. Jak říkám, je fakt fajn.

Po půl hodině opalování nás opět čekala práce v příjemně klimatizované budově IBM, 4. patro, růžové stěny. V týmu vše stále klape jak švýcarské hodinky, tým dává pozor, úkoly plní, dělají to či ono, tamto či tuto, hento nebo tadydleto. Sem tam si kluci žertem utahují z team leadera, dnes nás přesvědčili, že jim nedělá problém ani manager.

Po práci jsme skočili opět do fitka a z nudy udělali pár skvělých, od pasu nahoru polonahých, fotek s činkami. Po krátkém zamyšlení jsme usoudili, že se pomalu začínáme večer nudit a musíme vymyslet, co s drahocenným časem v příštích dnech. Plán na další dny musel stát za to a nesměla to být žádná hovadina, nad kterou bychom kroutili v budoucnu hlavou. Jednohlasně zvítězila akce Pojďme se napít v pátek. Olé. Geniální. Pár drinků s klucíma večer nikdy neuškodí, sobota pak bude patřit hodinám jógy a golfu na blízkém odpališti. Kdo sejme holuba, má 10 bodů. Orel je za 20 a kdo se aspoň trefí do míčku, má 30.

Bengaluru, India
Bengaluru, India

Večer po fitku pak byl věnován uměleckým fotkám v křesle, s knihou Keitha Richardse na břiše a slivovicí v ruce, to vše v podání Martina, který si tím zřejmě vytvořil novou profilovku do IBM. V telce běžel Apocalypso a Phone Booth, takže do 2 rána bylo práce nad hlavu, trochu relaxu neuškodí. A potom jsem se ještě rozhodl změnit image a střihnout si krapet ofinu. Martin bývá vybaven kde čím včetně strojku na vlasy. Trošku jsem zaneřádil koupelnu.

Na pátek ráno jsem si dal budík na druhou stranu pokoje, abych se přirozeně donutil probudit se v 8. Podařilo se, dal jsem si pašáka na rameno. Hurá za Malaiem.

Tentokrát jsem byl na střeše před Martinem, snad poprvé, misky vah se začínají překlápět. Poté práce, ve které nás do týmu přišel navštívit manager. Rozdal pár zajímavých poznatků do života, řeč asi 5minutová. Zajímavě gestikuluje a to nás baví a zaujímá. Jeho testování týmového souhlasu slovy „right or wrong“ začíná být pověstné. Dobrý chlapík. Lidi jsou prostě prima, ať už jsou odkudkoliv.

Večer jsme se pak sebrali a v 5 lidech se vydali vstříc temným uličkám tohoto 5,5milionového města. Zakotvili jsme v disko baru, kde i jídelní lístek byl čitelný pouze pod světlem mobilu. Tma měla tu výhodu, že objednané jídlo nešlo vidět, zato výtečně chutnalo. Začínám si zvykat na kari a podobném sráčoviny, co pálí, doufejme, že při průchodu trávícím traktem pouze jednou.

Akce to byla podařená, plná zábavy a rozhovorů. Probrali jsme témata od práce, přes cestování, indické zvyklosti a rozdíly mezi kulturami, až po tradiční indickou svatbu. Nutno upozornit, že děti mají možnost dohazovaného ženicha/nevěstu odmítnout, nezamlouvá-li se. Tento výběr rodičů má však i pozitiva. Lenivější jedinci se nemusí namáhat s oslovením kdejaké buchty na baru, aby mu po zbytek života prala ponožky. Můj poznatek této akce je, že pivo je opravdu břečka, která mi nikdy nezachutná. Zlaté džusy, zlatá pramenitá voda, zlaté mojito.

Kolem půlnoci jsme ve čtyřech obsadili rikšu s řidičem a vydali se směrem k hotelu. Vidět spát lidi na chodníku či v bočních ulicích přikryté jen nějakou látkou nutí člověka k zamyšlení, jaký život asi žijí, a jak bychom se asi zachovali být v jejich kůži, bez ničeho, bez majetku, v jednom oděvu, bez peněz. Moment, zapnu si klimatizaci a vezmu colu.

Zítra je sobota, což je pro Indy velký den. Hraje se finále v kriketu, Indie vs. Srí Lanka čili pokud Indie vyhraje, tak to bude v alejích zase nablito a uvidíme ohňostroj. V neděli to vypadá na výlet k nějakým chrámům, no budeme vidět.

Leave a comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.