Bengaluru, India

Indie: 04. den

4. den: Je za námi další den. Ráno to bylo těžké vstávání jako obvykle, byť nás s Martinem čekal na hodinu bazén a opalování. S párem holubů a orlů nás dnes přiletěly navštívit i kámošky vážky v počtu asi 40 kousků. Pro nezúčastněné podotýkám, že jsme sem přijeli makat, čili ráno toho bazénu stíháme opravdu omezeně a večer se vracíme na hotel za tmy. Upřímně, ty fotky na lehátku jsou jen, abyste záviděli.

Po práci běh a fitko jak obvykle. Pro některé spolupracovníky v brněnském IBM to znamená, že se nedoklikují. 😉 Na druhou stranu slunce je zde příjemné, a aby bylo co víc závidět, 6-pack na břiše je víc a víc viditelnější a začíná se mi rýsovat i opálená linie u kraťasů. Možno pro fanynky v dalších dnech přidáme i pár fotek s touto tématikou. Ještě pár dnů a budu jak místní čmoudi, avšak bez knírku pod nosem.

Pracovní atmosféra je den ode dne vtipnější. Už bylo i pár diskuzí, proč a co dělat zrovna tak a ne jinak a za tyto nové pohledy jsme s Martinem rádi. Líbí se mi to. Snad už také zkousli, že píšu a ukazuji levou rukou. To bude další otázka na tělo. Uvidíme, jak jim v dalších dnec půjde samostatná investigace. V pauze jsme stihli ještě rozebrat místní zvyky a lokální dialekty a upřímně musím uznat, že si přivykáme na Indii víc a víc. Propastné rozdíly mezi kulturami a HDP už nevnímáme tak silně, i když tu jsou stále a zůstanou zde i po našem odletu. Oběd za 12 Kč u nás nepořídíme a kvůli 600 ml Coca-Coly za 8 Kč se ani nezlobíme, byť je původem z Mumbaie.

Bengaluru, India
Bengaluru, India

Na otázku, zda se nám zde líbí, jsem jen podotkl, že jim zde po okny našeho hotelu brutálně smrdí řeka. Ano, kultury jsme jiné, mohl bych je urazit, ale upřímnost nade vše. Málem se složili k zemi, dostalii záchvat smíchu, snad jsem viděl i slzy. Vysvětlili, že to není řeka, ale jen normálně protékající žumpa středem města. Tak si tady žijeme.

Den utekl jak voda, v podvečer jsme nafotili včera zmiňovaný nový business komplex budov, byť je to prý zakázáno. Cestou na hotel jsme měli (nám vlastní) odvahu oslovit na ulici muže s mačetou. Po pár vřelých slovech hvizdla mačeta vzduchem a už jsme drželi v rukou 2 kokosy s brčkem a vykračovali rozvernými kroky dále k hotelu. Cena 5 Kč za kus a zítra si pána i vyfotím, čmouda prodávajícího. Hotel, převléknout do sportovního, běh na 3 km a postupně den ode dne trasu prodlužujeme. Forrest Gump ze mě nikdy nebude, ale zase máme kupu jiných předností, že? Informatici. Po běhu jsme pak mákli s činkami za rytmu skupiny IneKafe. No někdo jim do tohoto kraje osvětu přivézt musel! Je 10 večer.

PS 1: Oslovení Sire se mi dnes líbilo víc než včera.

PS2: Doufám, že páreček od vedle dnes nebude dělat takovou divočinu jako včera. Nebyl jsem si chvíli jistý, zda to nebylo z druhé strany z pokoje od Martina, asi mě trošku zmátla proklamovaná fotka jeho postele a diskuze kolem ní z minulých dnů. Každopádně z jeho pokoje to nebylo…prý.

Leave a comment

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.