Bengaluru, India

Indie: 01. a 02. den

Služební cesta IBM do indického Bengaluru

1. den: let Praha >Dubai >Bengaluru proběhl bez obtíží až na 4 idioty, kteří si otvírali držku na letušku, která jednomu z nich zapomněla donést vodu slovy “where is my fucking water?”. Jak jinak, byli to Češi. Otevírala se mi kudla v kapse, Martin připravoval kopačku do koulí.

V Indii bez problému kontrola víza, IBM badge jsem musel ukázat už čmoudovi na letišti. V prázdném pase vonícím novotou pak ještě minutu listoval. Po hodinové jízdě letiště > hotel jsem přehodnotil jezdecké schopnosti mé i všech mých známých. Tepovku 140 při jízdě autem jsem zažil poprvé, řidiči v Česku jsou lamy. Hotelový pokoj je super včetně office stolku, ze kterého obvykle vítám Martina, když přijde na kus řeči, chápej štamprlu slivovice. Společné zásoby necelých 2 litrů vydrží max. 2 týdny. Tímto bych chtěl poděkovat rodičům za skvělý vzorek a přehodnocuji své mínění o tomto čarovném nápoji.

Po kratším spánku jsem nabrali směr střecha, kde na nás již čekal Malai s ručníky, pitím, bazénem a zásobou holubů a orla. Jak řekl, uvidíme-li orla s bílým krkem, máme štěstí, uvidíme-li šedého, jsme v pr*eli. Po bazénu trocha běhu na pásu ve fitku a skvělý kruhový trénink. Začíná se rýsovat 6-pack a za pár dnů mi bude aj kozlík přes biceps malý.

Bengaluru, India
Bengaluru, India

Okolí hotelu mě krapet překvapilo nepořádkem, hodně odpadků a mrtvý pes na chodníku není zážitek. Vůně říčky o šíři 2 metry mi připomněla rozkládajícího se divočáka na poli u babičky s tím, že divočák nešel cítit do 6. patra k bazénu. Skvělá večeře v hotelové restauraci zakončená fortune cookies byl po celém dni zážitek a servis číšníků o 2 levely výš než u nás také potěšil.

2. den: Ráno se z nás stali výstavní kocouři. Kalhoty, košile, kravata, sympatický pohled a vůně, kterou Bengaluru nezná. Notebooky do ruky, výtahem do lobby a u vchodu nás už z dálky zdravil skvěle oděný maharadža. Taxanem je to do práce co by šutrem dohodil a zbytek došel. Interiér budov je příjemný, klima plně funkční a ochranka narozdíl od brněnského IBM funguje. Párkrát nás vrátili před vstup, když jsme se snažili proklouznout bočním vchodem k recepci.

SAP tým je skvělý, věcné otázky, dloubají víceméně do hloubky, jen ten indický souhlas mě mírně vyvádí z míry. Zakroutit takhle hlavou, tak mám 3 obratle v háji. Už se ptali, kdy zajdem na pivo, čili kluci do nepohody. Jen já pivo nerad. Jak už podotkl Martin, kdo si bude ještě kdy stěžovat na Kanas v Brně, dostane přes držku. Na plechový tác jsme dostali 2 super placky a kus seklého kuřete v chutné omáčce. Talíře nět.

Pro práci máme přijemně malou zasedačku. Jediné, co zlobí, je špatné wifi pokrytí pořešené kabelem. Sedíme kolem stolu tak tak, aby mi projektor nesvítil do očí. Proč je vedle nás místnost s nápisem H1N1 caranteen room nechci ani moc vědět.

Večer v 7:30 jsme zakončili první pracovní seanci a tradá pěšo na hotel. Dva kravaťáci v tmavých bočních uličkách bez asfaltu a světel byli jako pěst na oko. Sedm minut break a tradá do fitka. K delšímu běhu na páse a více cvikům v kruháči nás vybičovala indická hudba znějící fitkem. Na večeři jsme si objednali indickou ryži s pečeným česnekem, křišťálovou vodu a další fortune cookies > prý je čas udělat si více přátel. To sedí.

Leave a comment

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.